Obchodní záležitost

1712, kdesi v odlehlém křídle královského paláce, Amsterdam

Dvanáct mužů sedělo v přepychově vybavené místnosti okolo velkého kulatého stolu z tmavého leštěného dřeva, a poslouchali třináctého, který monotónně drmolil dlouhý výčet čísel. Letní vzduch byl těžký, dusný, způsoboval záplavy potu tekoucí zpod luxusních paruk a smýval pečlivě nanesený pudr, nikdo z přítomných tomu ale momentálně nevěnoval pozornost.

"846 otroků, 302 tun cukru, 103 tun bavlny, 378 tun tabáku…"

"Snažně vás prosím, zkraťte to, pane van der Beeku, kolik?"

"Podle aktuálního kurzu na burze asi 11 485 035 guldenů za letošní rok, můj pane. Přibližně. Hodnota ztracených lodí ponížena o amortizaci, cena životů mrtvých posádek a práce těch zběhlých nezapočítána."

Místností se rozlilo hrobové ticho, během něhož se číslo propracovávalo mozky hlavních akcionářů Západoindické obchodní společnosti. Důsledkem toho přibližně polovina mužů postupně brunátněla, zatímco té druhé se z tváří postupně vytrácela veškerá barva.

Pak jeden z nich, vysoký muž v kabátci z rudého sametu, znenadání třísknul do stolu. "Jedená… Jedenáct a půl…jedenáct a půl zasranýho milionu!?" zlostí sotva popadal dech. "Chcete mi říct, že nás ta ubohá chátra, těch pár bohem zatracených zkurvysynů na děravých pobřežních kocábkách připravilo o jedenáct milionů, a to všechno bez podpory Angličanů nebo Španělů? A to ti mám věřit, ty účetní kryso? Zešílel jsi? Za tím musí někdo být!"

Willem van der Breek, hlavní účetní Západoindické obchodní společnosti se nepatrně odtáhl, aby alespoň trochu unikl před hněvivým prskáním jednoho z hlavních akcionářů, a dál pokračoval svým vyhlášeným monotónním hlasem, který prý dokázal uspat i tulipán. "Vlastně to je spíš třináct milionů, můj pane. Ztrátu nákladu lodě De Zeevogel však nelze technicky přičíst na vrub pirátství, jelikož i přes to, že jeho kapitán se sice odvrátil z naplánovaného kurzu po hlášení, že byla na obzoru spatřena Pomsta Královny Anny, se nicméně z následného vyšetřování dá vyvodit, že její ztroskotání na dobře zmapovaných útesech kolem Floridy bylo způsobeno spíše faktem, že v tu chvíli dal kapitán uvolnit veškeré zásoby rumu mužstvu a to bylo do hodiny kompletně na mol." Odmlčel se, a sledoval, jak se ctihodný pan Jan Hendrik van Heemskerck hroutí na své židli, a následně pokračoval. "Dále bych si dovolil uvést na pravou míru některé řečené nepřesnosti. Ta skupinka pár bohem zatracených zkurvysynů dle našich odhadů aktuálně čítá přibližně tři a půl tisíce jedinců věnujících se pirátství jen v oblasti Karibiku, nepočítaje v to posádky působící severně od pobřeží Floridy. Jejich lodě sice jsou v průměru vybaveny menším počtem děl a nižším výtlakem, než naše válečné koráby, ty se však momentálně nachází kolem pobřeží Brazílie a jejich aktivita po obchodních trasách vedoucích přes Karibik je spíše výjimečná. Dále považuji za přínosné zmínit, že udělování korzárských kontraktů skutečně s koncem války sice ustalo, nicméně velká část zmíněné aktivity se skutečně odehrává bez podpory mocností, jelikož se koncentruje v jednom místě s poměrně dobrou organizací a zázemím…" "Nassau," zavrčel jiný muž, opálený a podsaditý. "Už když se tam tenkrát před 20 lety začal schovávat Avery, říkal jsem vám, že s tím máme něco udělat, jinak si koledujeme o další Tortugu."

"Nedělej chytrýho, Brantsene, rada tenkrát hlasovala. Navíc Bahamy jsou záležitost Angličanů. Ujistili nás, že se o to postarají. A pak jsme zařídili, aby Nassau Francouzi a Španělé vypálili do základů, to přece víš. Pro Boha, je to jen pár trhanů, nemůžeme na ně svádět neschopnost naší admirality." oponoval mu Heemskerck.

"Ehm, aktuálně asi dva tisíce trhanů, můj pane." opravil ho Beek a vysloužil si tím Heemskerckův vzteklý pohled.

Brantsen se uchechtl. " Jo, říkal jsem vám to, a teď máme místo jednoho všivýho Averyho tři. Hornigold. Jennings, kterej sice bere od všech prachy, ale to mu nebrání hned druhej den přepadávat naše lodě. A ten čubčí syn Teach, ze kterýho mají naši kapitáni větší hrůzu, než ze samotnýho Ďábla. "

"A co teda navrhuješ, když jsi tak chytrej?" Heemskerck vztekle vyprskl a opět brunátněl. "Víš dobře, že si teď nemůžeme dovolit další vojáky ani lodě. Společnost prodělává, dlužíme už přes 20 milionů, a ostatní akcionáři se třesou na naše místa, i když by nás ve skutečnosti nejradši roztrhali na kusy. Můžeme být rádi, že udržíme plantáže v Brazílii. Oblaž nás svým geniálním plánem, všichni jsme zvědaví."

Gerard Brantsen se při jeho výlevu jen usmíval. Sledoval, jak jeho jeho kolega domluvil a napil se vína z číše, kterou před něj sluha položil. S úsměvem dál sledoval, jak Heemskerck dál brunátní, začíná kašlat, chytá se za hrdlo, zmodral a po chvilce sípání se svalil ze židle, pod kterou sebou dvakrát trhnul a ztichnul.

Jedenáct dalších členů správní rady scénu sledovalo mlčky, těžko říct, jestli je umlčel strach, nebo úleva, že přestalo vzteklé prsání. Někteří jen nenápadně odsunuli své nápoje dál od sebe.

První promluvil opět Brantsen. "Řekl bych, že se nám tu uvolnilo jedno místo. Než to ale oznámíme akcionářům, poslechněte si můj návrh. Na rozdíl od většiny z vás jsem v Karibiku byl, a vím, jak s těmihle lidmi jednat. Stačí mi deset lodí, jejich posádky, a váš souhlas s jedním…neortodoxním krokem. Dejte mi to, a učiním tomu přítrž, abychom mohli nahradit ztráty. Nejdřív vyřízneme střed toho vředu, a pak uvidíte, jak se celá ta jejich pohádka o bezpečném přístavu pro pirátskou svoloč rozpadne jako domeček z karet. Stačí mi jen váš souhlas. Kdo je pro, pánové?"

Kolem stolu se sice váhavě, ale nakonec ale jednotně, zvedlo 12 rukou.